Když se dívám na datum, tak si uvědomuji, jak to léto letí. Srpen už v půlce, ale tak nějak se mi zdá, že letošní léto je poněkud nevyvedené. Sic bylo teplo, ale ne v nějakém delším časovém bloku. Neustále se modrost oblohy měnilo na olovo.

První týden v červenci jsem se zúčastnil výšlapu po ukrajinských Karpatech. Dostali jsme se do oblasti zvané Zakarpatská Rus, bývalé území prvorepublikového Československa. Pěkně jsme si to připomněli na Bliznici (nejvyšší bod jaký jsme na našem putování navštívili - 1880 m), když Polda vytáhl státní vlajku a my sní udělali několik fotek. Musím říct, že tato akce na Ukrajině se vydařila. Sice počasí mohlo být trochu lepší, ale i tak se vcelku, na karpatské poměry, vydařilo. Přešli jsme dvě poloniny, z nichž ta druhá - Svidovec, byla opravdu hezká (díky za to vydařené počasí). Byl to i nádherný výstup na tuto hřebenovku (kamenitá cesta, horská bystřina, svahy porostlé jehličnany, pastviny) a netřeba dodávat, že výhled stál za to.

Druhý týden jsem strávil na našem střediskovém "pirátském" táboře u Držkové. Neříkám, že by ten tábor byl špatný, ale dle mého názoru (a jak tuším, nejen můj) bylo lepší místo v loni u Vřesovic.
Letošní táborový pozemek byl slušný, škoda jen že to celé bylo ve svahu, ale i to by tak zas nevadilo. Největší kritika byla jednoznačně na táborové stavby (tím myslím jídelnu a společenskou místnost dohromady a kuchyň - obě tvořil velký stan), které nebyly řádně připraveny na dlouhodobé špatné počasí. propadající se střecha pod tíhou louží byla zapříčiněna nedostatečným vypnutím (staré provazy, z nichž dva praskly a špatné krátké kolíky, které v podmáčené půdě po vypnutí, příliš nevydržely). Takže již během prvního týdne tábora dal krumpáč a motyka za své a musely vyhrabat pořádné odtokové strouhy.