Nápad

Když jsem dneska v posilovně zrovna "lámal železo", tak mě napadlo, že bych mohl po příchodu domů sednout za pc a něco napsat na svůj blog. A to je právě ono - NĚCO. V dalším čase ve fitku a následně cestou domů jsem se nijak nezabýval tématem, o čem budu psát a teď zjišťuji, že se mi to pěkně vymstilo. Pač tu sedím a v hlavě prázdno. Jen v dáli slyším vzdalující se blekotání Dr. Zoidberga. Sice by to mohl být jakýsi námět, ale je to vesměs jen slabé kafe (i když tuším, že mi to Zoidy neodpustí). Ovšem při pohledu na ty čtyři písmena tvořící úžasný hořký nápoj (trochu cukru a mléka - zatím netřepat, pouze promíchat) se mi zbíhají sliny. Hodina však značně pokročila, takže si nechám zajít chuť (tři už jsem dnes měl) a promyslím jiné téma.

A safra. Zase nic. Fakt mám teď v hlavě prázdnotu, aspoň v těch místech, které by měli nyní fungovat, aby poskládali něco srozumitelného. Nic. Budu si přece jen muset dát to kafe a k tomu nějakou tu příhodu s doktorem medicíny s čtyřnásobně rozeklaným horním pyskem, jemuž "lékařský diplom spadl do sopky". Ale už teď tuším, že jak odejdu, tak již k blogu nesednu.
No, ale za ten Zoidbergův směsný ryk, to stojí.

Tak tu máme zase nový týden. Nějak se mi v poslední době zdá, že plynou nějak rychle. Asi to bude tím, že nějak stárnu.
Zrovna před chvílí jsem se díval na své-maily a "nečekaně" napsal Swaťa, ještě "nečekanější" bylo, že se to týkalo naší domluvené lanky, jenž se má udát tento víkend. To zas bude spotřeba elektriky, zbrojního arzenálu a červených očí. Však to často nekonáme, je div, že se občas dokážeme dohodnout na nějakém termínu. Jednou ten nemůže, podruhé ten je pryč a druhý je nemocný a tak nějak podobně.
Zrovna se koukám na naše stránky a co nevidím, má zpráva o tom, že mám svůj blog Lindu zvedla notně ze židle (alespoň soudím podle toho, že její začátek je psán velkými písmeny). Nebo jí zvednul fakt, že v anketě o líbivosti letošní Ivančeny vede s drcujícím předstihem kladné ohodnocení, že akce byla "Letos fakt dobrá". I mě se líbila.

Co se dělo?

Dneska jsem se vrátil z jisté akce - chodil jsem kdesi v Beskydech a poznával jisté místa. No, kecám nesmysly.

Jako snad každý rok jsme navštívili Ivančenu a samozřejmě i nejvyšší bod Moravskoslezských Beskyd (dále jen to druhé) - Lysou Horu (cosi přes 1300 m, teď to nemám hlavě - chápejte, píšu v noci, unaven po celém tom dnu!). Nevím, ale osobně se mi zdálo, že letošní účast nebyla nijak vysoká, určitě jsem viděl větší. Zajímavý byl již samotný začátek této akce. Zpravidla jsme přijeli pod kopec autobusem (tedy na parking k jistému hotelu - nemohu jmenovat kvůli reklamě) a vyšlápli ten kousek. Letos jsme se přihlásili na nocleh, jenž se uskutečnil ve dvou tělocvičnách na jedné základní škole ve Frýdlantu nad Ostravicí (kousek od vlakového nádraží). Určitě to bylo něco jiného v rámci tohoto každoročního dubnového dění.
Děcka se vyblbla (spíš nažhavila na další dobu) a někteří od nás (myslím tím ty věkově starší - nad 18) navštívili jistá místa, tam kde se podává skvělá krmě a výtečné nápoje. No, bylo toho fakt dost. Costva jsme se sunuli zpátky k nocehu, pač nás tlačila desátá večerní. Noc byla z části halasná, vesměs však mnou prospaná.
...
Vzhledem k tomu, že se mi chce spát, díky čemuž se mi nedostatečně nažhavují mozkové synapse, jehož následkem jsou totální výpadky a neplodnost v mluvě, tak ukončím se dnešní učinkování a brzy naviděnou.

Tak něco pro začátek...

Takže jednou se začít musí. Jmenuju se Jan, ovšem slyším na přezdívku John. Můžu říct, že ji mám již od dob základní školy a tak nějak se uchytila a je stále používána. Je mi 24, pracuji a při pohledu na našich stránkách jisté organizace, jsem zjistil, že jsem snad poslední, kdo nemá vlastní blog. A TAK JSEM ZDE!