Jen tak

Dneska jsem si prohlížel blogy ostatních lidí od nás ze střediska a musím říct, že až na vyjímku, přesto, že jsem byl půl roku bez netu, tak na svůj blog publikuji častěji než jiní.
Ivo mě potěšil textem o naší letošní vodácké akci na Berounce. Jak už jsem uvedl v komentáři k tomu článku, myslím že i přes nepřízeň počasí a menší aktivity řeky, jsme si plavbu užili. Dokonce jsme občas narazili i na slušné pivo (+ příznivou cenu). Ještě, že jsme měli vlastní mnoha litrové zásoby tuzemáku. Naší východní spoluplavci k tomu přidali slivku a skvělý domácí špek. Nebudu se nějak více o plavbě rozepisovat. Kdo chce si o ní něco přečíst, ať se zatoulá do "Ohně v díře".

Opět online

Tak jsem po půl roce opět na webu. Kvůli stěhování jsem musel na jaře odpojit internetové připojení. Jenže stěhování se nějak protáhlo a na novém bytě jsem se ocitl až v září.

Když tak u toho počítače sedím a píšu na blog, tak mi to připomíná, že ještě bych měl sepsat recenzi na nového Pottera. Na Filmžroutech se k tomuto tématu nemají a byla by škoda vynechat onen očekávaný film. Dneska se mi ale nechce, tak na to sednu v průběhu týdne. Mimochodem, Harry Potter byl dle mého názoru vydařený. Ale o tom později.

Včera, respektive i dnes ráno proběhla našim střediskem organizovaná noční hra Zlaté oči. Již 4. ročník. My organizátoři jsme se vžili do role jisté britské tajné služby a připravili náborovou akci. Nato, jak jsme ji dlouho vytvářeli, ji měly některé týmy rychle "vyřešené" úkoly. Příště musíme přiostřit. Ale každopádně si myslím, že můžeme být spokojeni. Byl to vydařený ročník. 7 registrovaných týmů - to byl pěkný nášup.
Teď už jen popřát vítěznému týmu, aby zdárně prošel tvrdým výcvikem naší agentury. James pozdravuje.

Pěkný nářez

Noc z 5. na 6. března byla ve znamení velké události - LANKY. Konečně! Ano, již od minulého roku byly někde ve vzduchu věty typu:

Už dlouho nebyla lanka.
Měli by jsme něco udělat.
Kdy?
Nemám čas.
Nemůžu.
Možná.

A právě kvůli neschopnosti se domluvit na nějaký termín (pokud vůbec na něco konkrétního došlo), byla tahle pc akce odsouvána. Až v únoru se toho chytl Ivo, rozvířil kalné vody, sjednotil tým a téměř až vymodlená hrací noc se podařila uskutečnit.
Počet hráčů byl vskutku nejvyšší, co mé oči kdy na našich lankách viděly (pokud správně počítám - 19). Opět ve velké klubovně. Mnoho stolů, mnoho strojů a kabelů, svačin, nápojů a jedny hořící kamna.
Tato lanka měla ještě jednu softwarovou novinku - CS Source (pokračování klasické CS akce s lepší grafikou, vycházející z Half-Life 2). Krom toho se pařily i běžné hry, jako Unreal či Flatout2. Lokálně se prosadily strategie Age 2 a Warcraft.
K velké spokojenosti jsme vydrželi téměř všichni až do svítání a v hojném počtu. Opravdu vydařená akce!

Avatar 2

Ne, opravdu se nechytám psát o dosud neexistujíím druhém dílu Avatara (jen doufám, že Cameron nebude pokračovat v příběhu Jakea Sullyho a Neytiti), ale o dalším shlédnutí tohoto filmu na plátně Imaxu.
Vizuální stránka byla ještě o něco povedenější, než "klasické" 3D v běžném sále. Řekl bych, tak o 30% navrch. Je fakt, že jsem čekal větší rozdíly. Možná je to zapříčiněno i tím, že to byla má první návštěva Imaxu. No nic, rozdíly nebyly tak veliké, jak jsem si myslel, ale rozhodně to bylo znát.

Už od prvního záběru, kdy kamera letí nad koruny zamlženého Pandorského pralesa, jsem vnímal větší hloubku třetího rozměru. Kdykoliv, když ve filmu padalo listí (nejlépe ve scéně, když se skácí Rodný strom) či byl zvířen nějaký prach, jsem měl pocit, jako kdyby vše létalo okolo mě. I titulky byly jaksi blíž, skoro nadosah.

Teď už mě čeká jen shlédnou Avatara v obyčejném dvouprostorovém promítání v originálním znění. Čekám, že na to v jistém kině během března taky dojde.

Avatar

Líbí se mi řada filmů, především se zaměřením na sci-fi - Star Wars drží u mne první místo už od té doby, kdy jsem jako devítiletý spatřil na letním kině čtvrtou episodu. Titulky jsem tehdy nestíhal, ale podívaná to byla úžasná. Úžas z toho filmu zůstal dodnes.

Donedávna jsem nepomyslel, že by mě mohl nějaký film očarovat, jako před léty Hvězdné války. Dokud nepřišel do kin Avatar. Po prvním shlédnutí jsem z kina vyšel jako ve snu. Těch téměř tří hodin uteklo jako voda. Když u tohoto filmu někoho nedostane příběh (přiznejme si, je jednoduchý, veskrz nalajnovaný od začátku do konce, s tématem, které nebylo poprvé zfilmované), technická stránka zcela určitě. Děj je sic prostý, což se mě na film tohoto typu úplně vyhovuje, ba naopak, divil bych se kdyby měl větší hloubku (měl by 4 hodiny a asi by byl díky tomu nudný). S kritikou některých recenzí, že přes dvě hodiny se nic neděje a v poslední půlhodině přijde na řadu očekávaná bitva dvou ras, nesouhlasím. Vždyť ty vizuální orgie stojí za to (navíc 3D tomu dává patřičnou šťávu).

Do teďka jsem Avatara viděl třikrát (a nemyslím, že naposled). Pokaždé když jsem šel znovu na něj do kina, jsem se na dobrodružství s dva a půl metrovými modrými mimozemšťany, těšil více a více. A dívíte se tomu?

Když se dívám na datum, tak si uvědomuji, jak to léto letí. Srpen už v půlce, ale tak nějak se mi zdá, že letošní léto je poněkud nevyvedené. Sic bylo teplo, ale ne v nějakém delším časovém bloku. Neustále se modrost oblohy měnilo na olovo.

První týden v červenci jsem se zúčastnil výšlapu po ukrajinských Karpatech. Dostali jsme se do oblasti zvané Zakarpatská Rus, bývalé území prvorepublikového Československa. Pěkně jsme si to připomněli na Bliznici (nejvyšší bod jaký jsme na našem putování navštívili - 1880 m), když Polda vytáhl státní vlajku a my sní udělali několik fotek. Musím říct, že tato akce na Ukrajině se vydařila. Sice počasí mohlo být trochu lepší, ale i tak se vcelku, na karpatské poměry, vydařilo. Přešli jsme dvě poloniny, z nichž ta druhá - Svidovec, byla opravdu hezká (díky za to vydařené počasí). Byl to i nádherný výstup na tuto hřebenovku (kamenitá cesta, horská bystřina, svahy porostlé jehličnany, pastviny) a netřeba dodávat, že výhled stál za to.

Druhý týden jsem strávil na našem střediskovém "pirátském" táboře u Držkové. Neříkám, že by ten tábor byl špatný, ale dle mého názoru (a jak tuším, nejen můj) bylo lepší místo v loni u Vřesovic.
Letošní táborový pozemek byl slušný, škoda jen že to celé bylo ve svahu, ale i to by tak zas nevadilo. Největší kritika byla jednoznačně na táborové stavby (tím myslím jídelnu a společenskou místnost dohromady a kuchyň - obě tvořil velký stan), které nebyly řádně připraveny na dlouhodobé špatné počasí. propadající se střecha pod tíhou louží byla zapříčiněna nedostatečným vypnutím (staré provazy, z nichž dva praskly a špatné krátké kolíky, které v podmáčené půdě po vypnutí, příliš nevydržely). Takže již během prvního týdne tábora dal krumpáč a motyka za své a musely vyhrabat pořádné odtokové strouhy.

Return of the John

Když jsem se dneska zadíval na svůj blog, tak jsem zjistil téměř roční pomlku. Inu vím, že jsem buď na blog zapomínal nebo se mi na něj nechtělo psát či nebylo o čem psát. Takže jsem se dnes rozhodl to trochu napravit. Poslední dobou víkendy trávím někde na tůrách, takže by se snad našla nějaká vyprávěcí látka. Kupříkladu včera, kdy jsem s roverama uskutečnil každoroční výpravu na Ivančenu. Avšak vím, že jeden z účastníků - Kájínek, jak slíbil ve vlaku, tak napsal na náš střediskový blog zprávu o včerejší akci. A to opravdu zajímavým způsobem. Musím se přiznat, že tak dlouho jsem se nezasmál. Mohu jen doplnit, že letošní Ivančena byla vcelku stejná jako jiné léta. Množství lidí, kteří se účastnili onoho setkání pod vrcholem Lysé hory bylo dle mého názoru podobné jako jiné roky.