čtvrtek 24. února 2011

Co mě v poslední době dostalo?


Četba Sapkowského povídek o zaklínači. V této době jsem již začtený do pátého (posledního - škoda!) dílu ságy, jenž se točí okolo jistého zaklínače a jeho přátel (i nepřátel).

O četbě nějakých oblíbených knih jsem na svůj blog ještě nepsal. A to si myslím, že jsem zdatný čtenář. Když se mi příběh líbí, jsem schopný několik stovek tlustou bichli přelouskat za 2 -3 dny (s tím, že samozřejmě si děj pamatuji a rozumím mu). Pravda, neříkám, že jsem pravidelný čtenář. Třeba čtvrt roku nemusím číst, pak objevím zajímavý titul, či tituly a mám o řadu odpolední i večerů postaráno. Pamatuji se, že v loni, když jsem přečetl poprvé všech sedm dílů Harryho Pottera, zvládnul jsem to během dvou týdnů. Tak mě to zaujalo, že jsem byl schopen denně nad knihou sedět či ležet až 8 hodin! To byla vyjímka, ale 4 až 5 hodin u knihy není pro mne nic neobvyklého. 

Je to sice pěkné, že dovedu tak rychle si přečíst oblíbenou knihu, má to však jedno negativum - brzo končím. A to pak není pěkný pocit. Když jsem tehdy po dvou týdnech přelouskal Pottera a zavřel Relikvie smrti, najednou se dostavil nepříjemný pocit. Uvědomil jsem si, že už dál nemohu pokračovat, není co číst. Byl jsem "tak trochu mimo". A v tomhle stavu jsem byl dva tři dny.

Podobnou zkušenost, jak se již teď obávám, budu mít i po přečtení Sapkowského ságy. Podle mě to bude ještě horší, pač příběh o Geraltovi a Ciri mě pohltil daleko více než jiné knihy. Ale copak mohu zvolnit ve čtení, když to má tak skvělý příběh i jazyk. Kdo zná zaklínačské povídky i ságu, což u fanoušků fantasty bych neznalost tohoto díla považoval za nepřijatelnou, mě musí potvrdit úžasný výtvor polského autora Andrzeje Sapkowského. Snad mě jen mrzí, že jsem zaklínače poznal až po tolika rocích (vyšlo v 90. letech.), což se mi vymstilo, pač jak obě povídkové sbírky tak sága je v obchodech nedostupná. Vyjímečně někde na skladu mají Věž vlaštovky či Paní jezera. Toď vše. A TO JE MÁLO!

A proč mě dílo zaujalo? V prvé řadě žánr fantasy. Příběhy (námět, popis děje, jak statického, tak vynikajících šermířských soubojů). Hlavní hrdina Geralt z Rivie (ze všech možných knih podobného zaměření mě tahle postava oslovila nejvíce). A v neposední řadě autorem použitý naturalismus - jak v popisu, tak v dialozích. Sprosté slova a řeči o sexu běžně v podobné četbě nenajdete. A hlavně všechno vyzní naprosto přirozeně. Žádné omezené dialogy. Řada postav má svoji nezaměnitelný způsob mluvy. Viz trpaslíci. Když čtu jejich dialogy, mám pocit, že jsem se ocitl někde na Valašsku. Úžasné! Věta za všechny:  
"Každý meč je na hovno, když nepřátel nerovno."
 A tak bych mohl pokračovat ještě hodně a hodně dlouho. 

Žádné komentáře: