Opět o knize

     Musím říct, že od posledního zápisu: za prvé - uběhlo již řada měsíců a za druhé - se mi rozrostla knihovna, kterou sic prakticky nemám, ale konečně jsem se rozhodl, si ji do konce roku pořídit. Některé knihy jsem si koupil, jiné jsem dostal darem. Všechny žánrově sedí do mého zájmu. 

Pulitzerovou cenou oceněné dílo o přežití v časech post-apokalypsy -  Cesta (Cormac McCarthy).

Pokračování příběhu legendárního Wyndhamova románu Den trifidů - Noc trifidů (Simon Clark).

Klasická sci-fi novela o "mimozemském pikniku"- Stalker (Arkadij a Boris Strugačtí).

Pro fajnšmekry kultovní vzor ryzího kyberpunku - Neuromancer (Willliam Gibson).

Vstupní brána do Středozemě - Hobit (J. R. R. Tolkien).

Nejlegračnější a nejpodivuhodnější fantasy v této i jakékoli jiné galaxii - Muži ve zbrani, Maškaráda (Terry Pratchett).

Z celého seznamu se nejvíce těším na, právě rozečteného Neuromancera a Noc trifidů. Prvně jmenovaný je jedna z nejoriginálnějších žánrových vizí osmdesátých let 20. století, opravdu kultovní kniha příznivců kyberpunku. To poslední slovo bych měl asi vyložit, pač už teď vidím otazníky na tvářích těch, kteří budou tento příspěvek číst, a nejsou zrovna kovaní v rámci SF. Kyberpunk je část SF, jejímž hlavním tématem jsou informační technologie, PC, umělá inteligence a kyberprostor. Převážná část hlavních postav jsou hakeři pohybující se v undegroundovém prostředí, zpravidla zasazeného do dystopického světa. Pro zjednodušení - snad nejznámějším příkladem kyberpunkového filmu je Matrix.

Přesto, že jsem fanda SF, mi tento podžánr stále unikal. Spíše jsem se vždy držel toho "klasického" sci-fi (Asimov, Bradbury, Clark, Wells, Wydham, z českých Troska či Běhounek). A proto, abych si rozšířil obzory k jiným světům, jsem se pustil do Gibsonova románu, který ve své době specifikoval a sjednotil prvky kyperpunkovské kultury.

Když jsem se před nějakou dobou dozvěděl o tom, že jistý britský autor Clark vydal před 11 lety volné pokračování trifidího románu, zaujalo mě to a po shlédnutí slušných recenzí Noci trifidů jsem neváhal a knihu zakoupil. Vždyť Den trifidů je spolu s Metrem 2033 na prvním místě mého knižního post-apokaliptického žebříčku. Počítám, že si ji v brzké době přečtu.

Stalkera a Hobita jsem již kdysi četl. Stalker (aneb Piknik u cesty, jak zní původní název ruských autorů SF) byl pro mne v době, když jsem jej prvně přečetl, takové zvláštní sci-fi. I Glukhovského Metro 2033 mě utvrdilo, že ruští autoři SF dávají do svých děl více filozofujících pasáží než jako je to u britsko-amerických spisovatelů tohoto žánru. Takže když jsem v obchodě zahlédl knihu bratří Strugackých, dlouho jsem se o nákupu nerozmýšlel. Už teď se těším na tajemné Pásmo s podivnými anomáliemi.

Pod tíhou prosincového uvedení do kin Tolkienova Hobita, jsem si umínil, že si musím příběh o Bilbovi a prstenu, přečíst a tak oprášit některé detaily podivuhodné cesty z Hobitína k Osamělé hoře.

No a konečně bych se měl zmínit o posledních dvou titulech, které jsem uvedl v seznamu. Jak příznivci mého blogu ví, krom sci-fi, jsem čtenář i příbuzného žánru -  fantasy. Pročetl jsem řadu autorů, ale popravdě jsem se dlouho vyhýbal Pratchettově Zeměploše, protože spojit fantasy s humorem, satirou a parodií mě nikdy nepřišlo na mysl. Každopádně jsem byl kamarádem, nebojím se říct čtenářským fandou Úžasné Zeměplochy, "donucen" nakousnout tuto část fantasy a to tím, že mi právě obě uvedené knihy daroval. Inu, někdy se do nich pustím. :)