Zdá se, že o něčem, ale prakticky oničem

Pěkná doba uplynula od posledního příspěvku. Kdo ví, kdy bych se na svůj blog podíval, ne být toho, že kolega v práci též píše a dle obsahu jednoho článku, který jsem četl, velice dobře.
Naposledy  jsem se věnoval knihám, a i když od té doby jsem jich několik přečetl, nebudu se dneska o nich rozepisovat.
Zjišťuji, že oproti Lubošovi, nevím o čem bych psal. Kolega má výhodu, že je přirozeně otevřený, když to já jsem opak. On je schopný otevřeně vyprávět o svém soukromém životě, v němž nejvíce figurují jeho milostné vztahy, zatímco u mě je to jako v trezoru. Je třeba složitý klíč, abych se otevřel. Nejsem hovorný, naopak si připadám asociální. Často mi vyhovuje samota.Někdy si připadám jako troska. Nevím o něčem, co by se mi za třicet let mého dosavadního života povedlo. A mé vztahy s holkama? Bylo jich pár a žádný neměl dlouhého trvání. Jsem k ničemu.